Jméno Slavkov dostala ves snad podle osobního
jména prvního držitele vsi Slavka. Přídomek pod Hostýnem získal
Slavkov až v roce 1924 ministerským výnosem ze 17 listopadu a to na
základě žádosti tehdejšího starosty Aloise Černockého. I když první
dochovaná písemná zmínka o této vsi pochází z roku 1349 , není
pochyb , že lidé zde žili od pradávna , jak to dokazují
archeologické nálezy přímo ze Slavkova , kde byla nalezena bronzová
sekyrka Lužické kultury či mlat lidu se šňůrkovou keramikou.
Kostrový hrob , který byl nalezen v místech naproti školy ,
dokazuje osídlení v době Latenské. Daleko více archeologických
nálezů pochází z blízkého Sv.Hostýna , kde je doloženo osídlení
Kelty , kteří na Sv. Hostýně vybudovali mohutné opevnění , jehož
pozůstatky včetně valu , ve kterém se nachází Slavkovská brána
vidíme dodnes
Slavkov na počátku 20 století
Kelty vystřídali Slované a Sv. Hostýn se vzpomíná
v souvislosti s Velkomoravskou říší. Ve 13 století při vpádu Tatarů
na Moravu se několik oddílů dostalo do bezprostřední blízkosti Sv.
Hostýna . Podle legendy se oddíly Tatarů pokusily dobýt vrchol
Sv.Hostýna , kde byli ukryti obyvatelé z okolí . Tataři se
Sv.Hostýn pokusili dobýt z míst , kde se nachází Slavkovská louka
"Stráň" , která je v dnešní době chráněným přírodním parkem .
Zabití Tataři byli údajně pohřbeni na "Šachtě" , což je trať v
katastru Slavkova. Vše ale nasvědčuje tomu , že tento název dalších
tratí , například Vápenka souvisí spíše s dolováním zejména železné
rudy , stříbra , zlata a vápence.
První písemná zmínka o Slavkově zaznamenává
zajímavou zmínku o zdejší tvrzi v horní části obce , jejíž další
osudy nejsou známy , tak i to , že na ní sídlil Oneš Trdlo se svou
matkou Bětou . Je historicky doloženo , že zástavby vsi začala na
horním konci a teprve v pozdějších dobách pokračovala směrem dolů .
Nejstarší čísla v obci jsou 6,8,13,18,19,21,23,25,28 a 41 tj. 9
selských stavení a 1 domkářský , všechny v horní části
vsi.
V roce 1365 koupil ves Boček z Kunštátu , který
již vlastnil Bystřici pod Hostýnem . Od toho roku pak Slavkov
patřil
k Bystřickému panství a jeho dějiny a dějiny jeho majitelů i
samotné Bystřice jsou také dějinami Slavkova. Během staletí
vlastnila Slavkov celá řada majitelů , páni z Tvorkova , ze Sovince
, ze Šternberka i z Landštejna . Krátký čas vlastnil Slavkov také
zemský hejtman a významná postava Moravských dějin Ctibor
Tovačovský z Cimburka, který tento majetek prodal kolem roku 1480
rytíři Mikuláši z Hustopeč . Po něm vlastnila panství jeho dcera
Magdalena , která se provdala za Buriana Žabku z Limberka . Ten
však nedržel Bystřické panství a Slavkov dlouho a již v roce 1555
prodal majetek Přemkovi Prusinovskému z Víckova podkomořímu
markrabství Moravského . V roce 1613 se Slavkov spolu s Bystřicí a
ostatními obcemi dostává do rukou Václava Bítovského z Bítova ,
manžela Bohunky z Víckova . Tento přední Moravský šlechtic se velmi
aktivně zapojil do stavovského povstání na počátku 17 století a
nabádal Moravské pány k boji proti Habsburkům . Při procesu proti
účastníkům povstání v roce 1622 byl Václav Bítovský odsouzen " ke
ztrátě hrdla , cti i statků" v té době žil již s rodinou v exilu a
jeho majetky , tedy i Slavkov byl konfiskován a postoupen Zdeňku z
Lobkovic , jehož syn prodal v roce 1650 toto panství hraběti
Rottalovi. V rukou potomků dcer hraběte Rottala hrabat z Monte
Abbate a svobodných pánů Laudonů , toto panství zůstalo až do
dvacátého století.
Císařská cesta" na sv. Hostýn - fotografie z poč.
20.století
Největší pohromu utrpěl
lid tohoto kraje v době třicetileté války 1618-1648 . Plenění a
drancování se nevyhnulo ani Slavkovu . Ke konci třicetileté války
byla celá Morava i Slavkov obsazen Švédskými vojsky a od nich velmi
zpustošen . Po boku Švédů bojovali Valaši od Vsetína , kteří
nechtěli přijat katolickou víru . Podle Záhlinického archivu bylo
ještě v roce 1674 tedy 26 let po ukončení třicetileté války na
panství Bystřickém z 894 gruntů jen 744 osídlených. Z čehož ve
Slavkově z 26 gruntů osídlených 22 a 4 pusté. Matrika děkanství
Holešovského z roku 1671 praví : " Slavkov kdysi jedna z nejlepších
obcí v děkanství nyní úplně hyne . Mnoho gruntů zpustlých a ti ,
kteří sejí ani skývu svého chleba nemají , nemohouce role vzdělati
, místo pšenice klidí pýř a zmudu." Díky výhodné poloze a rozhledu
po kraji zaznamenali obyvatelé Slavkova tažení Polského krále
J.Sobieského na pomoc Turky obležené Vídni v roce 1683 a také
pochod Pruského vojska v roce 1742.
Nelehké byly robotní povinnosti obyvatel Slavkova
, kteří museli ročně odpracovat 1248 dní roboty jednospřežní , 156
dní dvouspřežní a 1558 dní pěší. Většina obyvatel Slavkova se
živila zemědělstvím , obyvatelé se zaměřovali hlavně na pěstování
obilí , chov dobytka a v katastru obce bylo vysázeno mnoho ovocných
stromů. Těžká práce na nepříliš úrodné půdě nutila obyvatele , aby
se věnovali dalším činnostem . Mnoho jich pracovalo v lesích ,
které obklopují obec . Dále na katastru obce ležely dva kamenolomy
, ze kterých se lámal jemný pískovec , který byl opracován na
brousky. Nejslavnější kámen ze Slavkovských lomů je dozajista ten ,
který je jedním ze základních kamenů Národního divadla v Praze.
Zdejší kámen byl použit i na stavbu katedrály Sv.Václava v
Olomouci.
Obyvatelé Slavkova patřili k faře a kostelu v
Bílavsku. Nebyla to čistě katolická obec , ještě v roce 1650 zde
žilo 86 % nekatoliků . Příchodem hraběte Rottala na zdejší panství
převládlo postupem času římsko-katolické vyznání. Podle listiny z
roku 1782 se zavázali představitelé obcí spadajících pod farnost
Bílavsko , že na něj budou každoročně přispívat. Obyvatelé Slavkova
chodili ale také do kostela v Bystřici a zejména v létě na
Sv.Hostýn . Uprostřed obce stojí zvonice postavená v roce 1833 na
místě kde stávala dřevěná zvonice z roku 1765.
Nejstarší rody - Čačala , Janečka , Janíček ,
Krajcar , Kopřiva , Kotas , Kužel , Matela , Pešák , Rýpar , Sadil
, Tomčík , Tomeček a Zicháček .
Nejčastěji zastoupen ve vsi je rod Krajcarů
čítající 19 rodin a rod Janečků čítající 9 rodin. Převážná většina
jmen je i v současnosti .